Přeskočit na hlavní obsah

Světová finanční krize 2008


K napsání tohoto článku mně inspiroval dokumentární film Inside Job, který získal Oscara za celovečerní dokument za rok 2011, film poskytuje objektivní analýzu globální finanční krize, která ovlivnila a stále ovlivňuje životy spousty lidí po celém světě. Film odhaluje naprosto neuvěřitelné poznatky, devastující praktiky velkých bank, nejen z Wall Street, v některých případech snad až demenci a pokrytectví vysoce postavených lidí.


Historie a počátek deregulací 1932 - 1998

Po velké hospodářské krizi ve 30.letech 20.století, prošel finanční sektor velkou regulací, ta většině bankám zakazovala spekulovat s finančními prostředky svých klientů a investiční banky měli malý kapitál, přesto spojené státy zaznamenávali hospodářský růst bez jediné krize. V roce 1981 se stal prezidentem Ronald Reagan, ten si vybral za ministra financí bývalého ředitele investiční banky Merrill Lynch Donalda Reagana, a s novými bankovními produkty se tehdy roztrhl pytel, banky začali prodávat své akcie a získávali větší kapitál, Reganova vláda tehdy s podporou ekonomů a lobistů zahájila masovou deregulaci, ta je považována za počáteční impuls dnešní finanční krize. Již v té době přišla první krize, kdy zkrachovaly stovky spořitelen a menších bank, které proinvestovali peníze svých klientů, tato krize stála daňové poplatníky 124,000,000,000 USD. Velké banky poté nabývali na síle a na vlivu, postupně začali ovládat celou americkou politiku, deregulace pokračovali i za vlád prezidentů Bilal Clintona a George W. Bushe. V roce 1998 vznikla z bank Citicorp, Treves Group a CitiGroup největší investiční banka na světě CitiGroup, toto spojení přímo zakazoval zákon, přesto však prezident Clinton nezasáhl a udělil výjimku, o rok později kongres tento zákon zrušil a umožnil tak spojení i dalších velkých bank.

Deriváty

Deriváty byli koncem druhého tisíciletí nové finanční produkty, podle ekonomů měli snížit rizika na trhu, ve skutečnosti však měli opačný význam, deriváty představovali neregulovanou možnost spekulovat naprosto s čímkoli, mohli sázet na bankrot firem, na počasí, prostě na cokoli, na začátku nového tisíciletí představovali ohromný několikamiliardový rizikový trh. V roce 1998 se je pokusila regulovat Brooksley Bornová, ta byla prezidentem Clintnem jmenována do čela úřadu pro regulaci cenných papírů, její snahu zmařilo samotné ministerstvo financí, v čele s ministrem Larry Summersem, a řediteli největších investičních bank v Americe. Ti jí donutily návrh stáhnout, banky začali bojovat proti regulacím, jejich snahu podpořili a významní politici, kteří se postavili za ministra a doporučovali deriváty neregulovat, argumentovali tím že regulace je zbytečná, později byl schválen zákon, který zakazoval regulaci derivátů. To odstartovalo velký finanční boom.

Internetová bublina 1998 - 2001

Koncem 90.let 20.století přišla další krize, během této krize spekulovali velké investiční banky s akciemi internetových společností, splasknutí bubliny přišlo v roce 2001 a znamenalo to krach na burze, investoři ztratili přes 5,000,000,000 USD, americké regulační úřady tehdy nezasáhli. Zaměstnanci bank nadhodnocovali ceny internetových firem i přesto že věděli že společnosti zkrachují, a to je dokázáno, prodávali tyto společnosti investorům, jako dobré investice. Banky dávali společnostem nejvyšší možné hodnocení AAA, přestože například analytik Merrill Lynch o jedné společnosti řekl že stojí za hovno. Banky se tehdy hájili tím, že to dělali všichni a že tomu všemu stejně nikdo nevěřil, banky se později dohodli na mimosoudním vyrovnání. Investiční banky se od té doby začali, čím dál častěji pohybovat za hranicemi zákonů.

Reálný změna HDP v roce 2009 - zelená znamená růst, hnědá pokles, zdroj: Wikipedie


Sekuritizace, CDO zajištěné dluhové obligace

V roce 2001 nastoupil do prezidentského úřadu Spojených států amerických George Walker Bush, v té době byl již finanční sektor rozdělen mezi největší investiční banky Goldman Sachs, Morgan Stanley, Lehman Brothers, Merrill Lynch a Bear Stearns, největší finanční korporace CitiGroup a JP Morgan, tři finanční pojišťovny AIG, MBIA a AMBAC a tři ratingové agentury Moody´S, Standard & Poor´S a Fitch. V té době byl prosazen nový finanční systém nazvaný "Securitization food chain". Starý systém fungoval tak, že věřitel půjčí peníze klientovy a ten je dluží věřiteli, věřitel klientovy půjčil vlastní peníze a logicky je chtěl zpět, proto si dával pozor na klienty, kteří by mohli mít v budoucnu problém peníze vrátit. V novém systému věřitel prodá hypotéku investiční bance, ty poskládají tisíce dalších půjček, hypoték a dalších služeb a vytvoří tak zajištěné dluhové obligace známé pod zkratkou CDO, tyto CDO jsou ohodnoceny ratingovými agenturami, ty často dávali, a jasně rizikovým obligacím, nejvyšší možné hodnocení AAA, banky pak CDO rozprodávají investorům po celém světě. Ratingové agentury ovšem platí samotné banky, čím lepší hodnocení CDO získají tím větší odměnu agentury dostanou, bankám a věřitelům tak už nezáleží na tom jestli bude klient schopen půjčky a hypotéky splácet, začali proto půjčovat každému, banky vydělávali mnohem víc na rizikových půjčkách, ratingové agentury zase za svá hodnocení nenesou zodpovědnost. Mnoho hypoték tedy dostali lidé, kteří je prokazatelně nemohli splácet.

CDS swapy úvěrového selhání

CDS (Credit Default Swap), prodávala investiční pojišťovna AIG, CDS přestavují pro investory, kteří vlastní CDO, pojištění proti jejich selhání, narozdíl od normálního pojištění, kde si každý může pojistit jen to co mu patří, si CDO mohli pojistit a i tzv spekulanti a spekulovat tak na pád CDO, které vlastní někdo jiný, takže když CDO selžou, peníze nedostane jen vlastník CDO, ale i spekulanti, kteří si CDO pojistili. CDS navíc nebyly regulovány, takže si AIG nemusela odkládat peníze pro případ že by CDO skutečné selhali, místo toho rozdávala vysoké prémie pro své zaměstnance za každý podepsaný kontrakt.

Období "prosperity" 2001-2007

Finanční sektor nabízel hypotéky a půjčky všem, pro každého byla dostupná, to vedlo k velkému rozmachu realitního sektoru, každý chtěl vlastní dům a mohl si něj půjčit, to vedlo k velkému růstu cen domů a nemovitostí, mezi lety 1996 až 2006 se ceny domů zdvojnásobili, podřadné půjčky vzrostly z objemu 30,000,000,000 USD za rok až na 600,000,000,000 USD za rok. Na tom všem vydělávali především zaměstnanci bank, makléři a manažeři, ti během tohoto období neuvěřitelně zbohatli, dostávali milionové prémie za velké transakce, i přesto že byli rizikové, čim více jich bylo tím více sami zaměstnanci dostali, přitom nenesli žádnou odpovědnost. I během tohoto období regulační úřady odmítali jakoukoli regulaci tohoto trhu, vláda naopak banky podporovala, například tím že zrušila regulaci poměru mezi vypůjčenými penězi a vlastními prostředky bank, tomuto poměru se říká leverage ratio, to umožnilo bankám půjčovat si ještě víc a tím nabízet i více hypoték a půjček, v některých případech se tento poměr dostal až na 33:1, což znamená že na 1 USD, který banka měla dlužila 33 USD někomu jinému. Až do roku 2007 ministerstvo financí a bankovní ředitelé z celého světa odmítali jakoukoli regulaci a nepřipouštěli že by tyto bankovní produkty jako CDO, nebo CDS a celý systém zvráceného odměňování představovali riziko pro bankovní systém ani pro světovou ekonomiku. V prvním pololetí roku 2006 Goldman Sachs prodala vysoce toxické CDO za 3,100,000,000 USD, v druhém pololetí roku 2006 byl jako ministr financí, prezidentem Georgem Bushem, jmenován Henry Polson, ředitel Goldman Sachs, ten byl do té doby nejlépe placený manažer na Wall Street. Koncem roku 2006 začali u Goldman Sachs s pojišťováním toxických CDO a zároveň ujišťovali investory že jde o dobrou investici. Později Goldman Sachs nakoupili u AIG CDS v hodnotě 22,000,000,000 USD, navíc se ještě pojistili proti úpadku AIG, v roce 2007 zašli ještě dál, prodávali CDO tak že čím více investoři prodělají na CDO, tím více sami vydělají na CDS.

Státy světa v recesi - nejtmavší odstín červené, zdroj: Wikipedie


Finanční krize, splasklá bublina 2007-2010

Během let 2006 a 2007 se stále více objevovali názory a spekulace okolo možné finanční krize a dlouhodobé recese, spousta ekonomů a politiků na světě varovali před hrozící finanční krizí a poukazovali na to, že současný systém vede ekonomiku do recese, že současný systém generuje krátkodobé zisky s velkým rizikem, to ale přední ředitelé investičních bank a velkých ekonomických společností spolu se současnou americkou vládou odmítali, s tím že si obdobný scénář nedokáží představit, že je to nepravděpodobné, a proto nedošlo k žádné regulaci. V roce 2007 se zhroutil trh s CDO a nechal bankám po celém světě neprodejné půjčky, nezajištěné dluhové obligace a zabavené nemovitosti v ceně stovek miliard USD. Ministr financí Paulson, na samitu G7 9. února 2008 v Tokiu, řekl že Amerika bude růst dál a když bude růst dál, tak nemůže být v recesi, recese však začala již čtyři měsíce před Paulsonvým prohlášením. V březnu 2008 byla převzata první investiční banka Bear Stearns, protože jí došli investiční prostředky, bylo to první větší varování, ministr financí, vláda ani regulační úřady však nic nepodnikli. 7. září 2008 musel stát převzít dva hypoteční obry Freddie Mac a FreddieMea, kteří byli na pokraji bankrotu, o dva dny později banka Lehman Brothers oznámila rekordní ztrátu 3,200,000,000 USD a její akcie se prudce propadly, v pátek 12. září jim došli všechny finanční prostředky a banka byla na pokraji bankrotu. Na víkend byla svolána schůze velkých bankovních ředitelů s ředitelem FEDU a ministrem financí, jednali o záchraně Lehman Brothers a Merrill Lynch, ta stála rovněž na pokraji krachu, tu však v neděli 14. září koupila a zachránila Bank of America, v pondělí Lehman Brothers oznámila bankrot. AIG dlužila majitelům CDS přes 13,000,000,000 USD, ty však neměla, 17. září proto převzal AIG stát. O den později 18. září 2008 žádá ředitel FEDU a ministr financí po kongresu 700,000,000,000 USD na záchranu bank. Po záchraně AIG, která stála daňové poplatníky 150,000,000,000 USD, byla donucena vyplatit bankám, především Goldman Sachs, všechny CDS, ministr financí a ředitel FEDU odmítli sjednat výhodnější cenu, AIG je tak musela vyplatit v plné výši, rovněž donutili AIG vzdát se nároků žalovat banky jako Goldman Sachs ze zpronevěry. 4. října 2008 byl schválen záchranný balíček v hodnotě 700,000,000,000 USD, ale burzy po celém světě se dál propadávali a strach z celosvětové finanční krize se zvětšoval. Nezaměstnanost rostla, exekucí přibývalo, krize se začala prohlubovat a šířit do celého světa.

Současnost a vyhlídky do budoucna

Manažeři a zaměstnanci bank krizí postiženi nebyli, během období prosperity získaly až miliony na bonusech za uzavírání toxických půjček a hypoték, mají tedy jasnou spoluúčast na krizi, banky však byli zachráněny z peněz daňových poplatníků a nikoli z peněz lidí kteří je vytunelovali. Dodnes nebyl žádný významný manažer pravomocně obviněn a odsouzen. Díky krizi a slibům regulace celého Wall Street, Barack Obama vyhrál v roce 2009 prezidentské volby, v roce 2010 mělo dojít na změny v zákonech, měli nastat regulace, ale ty byli slabé a v mnoha klíčových oblastech k regulace ani k omezení vůbec nedošlo. Novým ministrem financí byl jmenován Timothy Geithner, ten během krize pracoval ve FEDU a měl velkou zásluhu na tom že AIG musela vyplatit všechny CDS, bankám jako Goldman Sachs, v plné výši, také o sobě prohlásil že nikdy nebyl regulátor, přitom to byla jeho práce ve FEDU. Do regulačních úřadů Obama dosadil spousty manažerů z velkých investičních bank, hlavním ekonomickým poradcem Baracka Obami je Larry Summersem. Spusta lidí co mají přímou vinu na dnešní finanční krizi jsou stále u moci, dalo by se tedy říci že se nic nezměnilo. V červenci 2010 přijal Evropský parlament zákon o regulaci odměn v bankovnictví, Obama a jeho vláda však neudělali nic, regulovat odměny ve finančním sektoru nechtějí. V roce 2010 americké banky vyplatili nejvyšší odměny svým zaměstnancům, ještě vyšší než před krizí. Americký finanční sektor byl před 90. lety 20. století odolný a zdravě prosperující, potom se postavil k lidem zády a zkorumpoval celou americkou vládu a uvrhl tak celý svět do krize, ale lidé a instituce, které krizi zavinili jsou stále u moci.

Inside job a další zdroje

Hlavním zdrojem informací k tomuto článku byl film Inside Job (ČSFD, IMDb, WWW, koupit DVD), všem doporučuji tento film shlédnout. Jako další zdroje jsem využil na Wikipedii zdroj 1 a zdroj 2. Tento článek přináší pouze stručný obsah a jednoduchý popis událostí.